Bucorvus

Jak číst taxoboxZoborožec
alternativní popis obrázku chybí
Hlava samce zoborožce havraního
(B. abyssinicus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádzoborožci (Bucerotiformes)
ČeleďBucorvidae
Bonaparte, 1854
Rodzoborožec (Bucorvus)
Lesson, 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bucorvus (česky zoborožec) je jediný rod čeledi zoborožců Bucorvidae, jejíž zástupci se endemicky vyskytují v subsaharské Africe.

Systematika

Rod Bucorvus byl poprvé vytyčen v podobě podrodu francouzským přírodovědcem René Lessonem v roce 1830. Za typový druh Lesson určil zoborožce havraního (Bucorvus abyssinicus).[1][2] Vědecké jméno Bucorvus je složeninou dvou slov, a sice Buceros, což je rod v rámci zoborožcovitých, který vytvořil Carl Linné v roce 1758 pro asijské zoborožce, a corvus, latinským výrazem pro krkavce.[3]

Modle molekulárních dat jsou tito zoborožci sesterskou skupinou všem ostatním zoborožcům.[4][5] Občas se považují za podčeleď Bucorvinae v rámci řádu zoborožců.[6] Jsou známy pouze dva druhy:[7]

Popis

Zoborožci jsou poměrně mohutní ptáci dosahující délky těla kolem 1 metru. Váží kolem 4 kg, samec zoborožce kaferského může dosáhnout váhy až přes 6 kg. Hlava je velká, krk široký, zobák je velmi mohutný a špičatý s vysokou, avšak relativně krátkou přilbicí. Kůže kolem očí a na hrdelním vaku je neopeřená a výrazně vybarvená sytými barvami. Jejich prsty jsou poměrně krátké, což je jedna z adaptací na jejich převážně přízemní způsob života (ostatní zoborožci žijí hlavně v korunách stromů).[6]

Biologie a ekologie

zoborožec kaferský v letu

Zoborožci žijí v malých skupinkách na otevřených, suchých savanách subsaharské Afriky. Jejich výskyt je značně řídký z důvodu velkých domovských okrsků sahajícím k 250 km².[8] Na rozdíl od ostatních zoborožců se na zemi nepohybují hopsáním, nýbrž chozením.[6] Živí se masožravě, což je u zoborožců nezvyklé.[8] Do jejich jídelníčků patří bezobratlí i poměrně velcí obratlovci jako jsou zajíci, suchozemské želvy, promykovití nebo velké druhy hadů včetně jedovatých druhů kober.[6] Kořist loví svým velkým zobákem. Žijí v malých skupinkách. Jedná se vůbec o největší ptáky, kteří hnízdní kooperativně. Dominantní pár je monogamní. Hnízdní v přirozených skalních a stromových dutinách, které si vystýlají suchými listy. Samice klade nejčastěji 1–2 vejce, nicméně přežije většinou jen prvorozené mládě. Ptáčata zůstávají na hnízdě 80–90 dnů. O jejich krmení se vedle rodičů starají i členové jejich sociální skupiny.[8]

Vztah k lidem

Oba druhy ohrožuje ztráta a degradace habitatu. Zoborožci jsou známí tím, že útočí na vlastní odraz v oknech domů a budov, pročež jsou někdy zabíjeni místními obyvateli. V některých oblastech je však zabíjení zoborožců tabu, protože jejich výskyt je spojován s deštěm.[8] V některých oblastech Afriky jsou rozšířeny pověry o tom, že zoborožci mají magické schopnosti.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ LESSON, René. Traité d'Ornithologie, ou Tableau Méthodique. Paris: F.G. Levrault, 1830. Dostupné online. S. 256 (livre 4). (francouzsky) 
  2. ↑ Check-list of Birds of the World. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1945. Dostupné online. S. 272. 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 80. 
  4. ↑ GONZALEZ, Juan-Carlos T.; SHELDON, Ben C.; COLLAR, Nigel J. A comprehensive molecular phylogeny for the hornbills (Aves: Bucerotidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-05-01, roč. 67, čís. 2, s. 468–483. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.02.012. (anglicky) 
  5. ↑ PRUM, Richard O.; BERV, Jacob S.; DORNBURG, Alex. A comprehensive phylogeny of birds (Aves) using targeted next-generation DNA sequencing. Nature. 2015-10, roč. 526, čís. 7574, s. 569–573. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature15697. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 153–157. (anglicky) 
  7. ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d BILLERMAN, Shawn M. Ground-Hornbills (Bucorvidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. DOI 10.2173/bow.bucorv1.01. (anglicky) 

Literatura

  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoborohovití na Wikimedia Commons
  • Taxon Bucorvidae ve Wikidruzích
Identifikátory taxonu