Castelo Branco

Tento článek je o portugalském městě. O brazilském politikovi pojednává článek Humberto de Alencar Castelo Branco.

Castelo Branco
Pohled na město z hradu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	39°49′ s. š., 7°30′ z. d.
Nadmořská výška	475 m n. m.
Časové pásmo	UTC±00:00
Stát	Portugalsko Portugalsko
region	Centro
distrikt	Castelo Branco

Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	1 438,19 km²
Počet obyvatel	34 455 (2021)
Hustota zalidnění	36 obyv./km²
Správa
Starosta	Leopoldo Rodrigues (PS)
Vznik	1213
Oficiální web	www.cm-castelobranco.pt
PSČ	6000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Castelo Branco je okresní město ve středním Portugalsku. V roce 2021 mělo přes 34 tisíc obyvatel.

Poloha

Leží v regionu Centro v provincii Beira Baixa, asi 230 km od Lisabonu. Je centrem městské oblasti s 19 připojenými obcemi a 54 600 obyvateli. Stará část města se rozkládá na severovýchodním svahu skalnatého výběžku a v průběhu staletí se rozvinula na východ a jih. Dominuje jí zřícenina hradu templářů a park starého biskupského paláce (Jardim do Paço), známý sochami svatých králů a astrologických znamení.

Sousedními městy jsou: na severu Fundão, na východě Idanha-a-Nova, na jihozápad Vila Velha de Ródão, na západ Proença-a-Nova a Oleiros.

Doprava

Elektrifikace železniční tratě a výstavba dálnice A 23 přiblížily dříve vcelku izolované město o něco málo hlavnímu městu.

Název a historie

Sídlo bylo založeno jako pevnost v římské provincii Lusitania a nazváno Castra Leuca, od něj je odvozen jeho pozdější název. První písemná zpráva je z roku 1182, kdy šlechtic Fernandes Sanches obec pod názvem Villa Franca da Cardosa daroval rytířům řádu templářů. Současný název se objevil v letech 1213 a 1215, kdy templáři postavili hrad s opevněním a papež jejich sídlo přijal pod ochranu. V roce 1510 potvrdil král Manuel I. Portugalský obci samostatnost a v roce 1642 sídlo získalo status Vila de Castelo Branco. Prosperita města plynula z řemesel i obchodu, jímž se zabývala silná komunita židovská.

V roce 1771 bylo Castelo Branco oficiálně povýšeno na město a stalo se sídlem biskupství. V roce 1858 byl zaveden telegraf a v roce 1860 první veřejné osvětlení.

V roce 1959 se Castelo Branco stalo hlavním městem stejnojmenného okresu. V roce 1982 byla otevřena vysoká školaː Polytechnický institut.

Ekonomika

Sídlí zde několik průmyslových podnikůː továrna na průmyslové chladiče a chladničky, portugalská pobočka firmy Danone zde vyrábí mléčné výrobky pro celý Pyrenejský poloostrov. Je také známá sýrem Castelo Branco. Delphi Packard vyrábí komponenty do automobilů značky Ferrari a dalších, je hlavním zaměstnavatelem zdejších obyvatel.

Památky

Hrad řádu templářů - ruiny opevnění s obytnou věží
Sé - katedrála Archanděla Michaela - raně barokní dvouvěžová jednolodní stavba s výklenkovými kaplemi a valenou klenbou; biskupský sídelní chrám spojené diecéze Portalegre-Castelo Branco, v roce 2021 prohlášena národní památkou Portugalska
Biskupský palác (nyní regionální muzeum Francisca Tavarése) s barokní zahradou a množstvím soch svatých králů, apoštolů a andělů.
Kostel Utrpení Páně (Igreja del Misericordia), renesanční ze 16. století, původně zasvěcen sv. Antonínu, při klášteře františkánů
Kostel Panny Marie v Mercoles (připojené obci), asi 3 km od centra města, románsko-gotickou stavbu založili templáři již koncem v 12. století, obvodové zdivo a portál jsou původní.
Městská knihovna - sídlí v renesančním paláci
Hodinová věž
Krucifix na sloupu, z počátku 16. století

Slavní rodáci

Amatus Lusitanus, také Johannes Rodericus (1511-1568), renesanční lékař a humanista židovského původu, zdejší rodák
Afonso de Paiva (1460-1490), první z portugalských mořeplavců, který se vydal obeplout Afriku, ale zemřel cestou v Adenu.
António Ramalho Eanes, (* 1935), voják a politik, bývalý portugalský prezident