Chlorid promethitý

Chlorid promethitý
      Pm3+       Cl−
      Pm3+       Cl−
Obecné
Systematický názevchlorid promethitý
Anglický názevpromethium(III) chloride
Německý názevPromethium(III)-chlorid
Sumární vzorecPmCl3
Identifikace
Registrační číslo CAS13779-10-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-420-0
PubChem14475784
SMILES[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Pm+3]
InChIInChI=1S/3ClH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: KAKNBYVEBALXNX-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost251,35 g/mol
Teplota tání737 °C (1010 K)
Teplota varu1670 °C (1940 K)
Hustota4,19 g/cm3
Rozpustnost ve voděrozpustný
Struktura
Krystalová strukturahexagonální
Hrana krystalové mřížkya = 739 pm, c = 421 pm
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid promethitý je radioaktivní anorganická sloučenina složená z chloru a promethia.

Příprava

Chlorid promethitý lze připravit zahřátím oxidu promethitého na teplotu 580 °C v proudu suchého chlorovodíku.[1]

Vlastnosti

Chlorid promethitý je radioaktivní fialová pevná látka, která ve tmě světle modře nebo zeleně září, kvůli radioaktivitě promethia.[2] Chlorid promethitý krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu neodymitého s prostorovou grupou P63/m (číslo 176) a mřížkovými parametry a = 739 pm, c = 421 pm a dvěma molekulami na elementární buňku.[1][3] Při zahřátí chloridu promethitého v přítomnosti vody vzniká růžový chlorid-oxid promethitý.[1][3]

Využití

Chlorid promethitý (s izotopem promethia 147Pm) byl využit k přípravě dlouhozářících signálních světel a tlačítek. Promethium-147 emituje beta záření (elektrony) a má poločas rozpadu několik let. Elektrony jsou následně pohlceny luminoforem, čímž vzniká záře.[4] Na rozdíl od jiných nuklidů promethia, promethium-147 nevyzařuje částice alfa, které by degenerovaly luminofor.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Promethium(III) chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Springer-Verlag 292 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93459-4. S. 31, 61–62, 181. (anglicky) 
  2. ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy) 
  3. ↑ a b WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 588–589. (německy)
  4. ↑ HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 92nd Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2656 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4398-5511-9. S. 4-28. (anglicky) 
  5. ↑ LAVRUKHINA, Avgusta Konstantinovna. Аналитическая химия технеция, прометия, астатина и франция. [s.l.]: Наука 318 s. Dostupné online. OCLC 24709397 (rusky) Analytická chemie technecia, promethia, astatu a francia. 
Chloridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Chlorid aktinitý (AcCl3) • Chlorid hlinitý (AlCl3) • Chlorid americitý (AmCl3) • Chlorid arsenitý (AsCl3) • Chlorid zlatitý (AuCl3) • Chlorid boritý (BCl3) • Chlorid bismutitý (BiCl3) • Chlorid berkelitý (BkCl3) • Chlorid ceritý (CeCl3) • Chlorid kalifornitý (CfCl3) • Chlorid curitý (CmCl3) • Chlorid kobaltitý (CoCl3) • Chlorid chromitý (CrCl3) • Chlorid dysprositý (DyCl3) • Chlorid erbitý (ErCl3) • Chlorid einsteinitý (EsCl3) • Chlorid europitý (EuCl3) • Chlorid železitý (FeCl3) • Chlorid gallitý (GaCl3) • Chlorid gadolinitý (GdCl3) • Chlorid holmitý (HoCl3) • Chlorid joditý (I2Cl6) • Chlorid inditý (InCl3) • Chlorid iriditý (IrCl3) • Chlorid lanthanitý (LaCl3) • Chlorid lawrencitý (LrCl3) • Chlorid lutecitý (LuCl3) • Chlorid manganitý (MnCl3) • Chlorid molybdenitý (MoCl3) • Chlorid dusitý (NCl3) • Chlorid niobitý (NbCl3) • Chlorid neodymitý (NdCl3) • Chlorid niklitý (NiCl3) • Chlorid neptunitý (NpCl3) • Chlorid osmitý (OsCl3) • Chlorid fosforitý (PCl3) • Chlorid promethitý (PmCl3) • Chlorid praseodymitý (PrCl3) • Chlorid plutonitý (PuCl3) • Chlorid rhenitý (ReCl3) • Chlorid rhoditý (RhCl3) • Chlorid ruthenitý (RuCl3) • Chlorid antimonitý (SbCl3) • Chlorid skanditý (ScCl3) • Chlorid samaritý (SmCl3) • Chlorid tantalitý (TaCl3) • Chlorid terbitý (TbCl3) • Chlorid technecitý (TcCl3) • Chlorid thoritý (ThCl3) • Chlorid titanitý (TiCl3) • Chlorid thallitý (TlCl3) • Chlorid thulitý (TmCl3) • Chlorid uranitý (UCl3) • Chlorid vanaditý (VCl3) • Chlorid wolframitý (WCl3) • Chlorid yttritý (YCl3) • Chlorid ytterbitý (YbCl3) • Chlorid zirkonitý (ZrCl3)
viz též Hexachlorethan (C2Cl6) • Hexachlordisilan (Si2Cl6)
Anorganické soli promethité
Halogenidy a pseudohalogenidy
Fluorid promethitý (PmF3) • Chlorid promethitý (PmCl3) • Bromid promethitý (PmBr3) • Jodid promethitý (PmI3) • Thiokyanatan promethitý (Pm(SCN)3)
Soli kyslíkatých kyselin

(neuvedeny soli
se záměnou kyslíku za jiný prvek,

složené a „zásadité“)
Chlorečnan promethitý (Pm(ClO3)3) • Chloristan promethitý (Pm(ClO4)3) • Bromičnan promethitý (Pm(BrO3)3) • Jodičnan promethitý (Pm(IO3)3) • Orthojodistan promethitý (Pm5(IO6)3) • Metajodistan promethitý (Pm6I4O23) • Siřičitan promethitý (Pm2(SO3)3) • Síran promethitý (Pm2(SO4)3) • Dithionan promethitý (Pm2(S2O3)3) • Seleničitan promethitý (Pm2(SeO3)3) • Selenan promethitý (Pm2(SeO4)3) • Dusičnan promethitý (Pm(NO3)3) • Fosforečnan promethitý (PmPO4) • Hydrogenfosforečnan promethitý (Pm2(HPO4)3) • Metafosforečnan promethitý (Pm(PO3)3) • Hydrogendifosforečnan promethitý (PmHP2O7) • Uhličitan promethitý (Pm2(CO3)3) • Wolframan promethitý (Pm2(WO4)3) • Vanadičnan promethitý (PmVO4) • Orthoboritan promethitý (PmBO3)
Soli tvořené záměnou vodíku
ze sloučenin typu prvekx – vodíky
Hydrid promethitý (PmH3) • Hydroxid promethitý (Pm(OH)3) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Sulfid promethitý (Pm2S3) • Tellurid promethitý (Pm2Te3) • Nitrid promethitý (PmN) • Fosfid promethitý (PmP) • Arsenid promethitý (PmAs) • Antimonid promethitý (PmSb)
Protože je promethium radioaktivní a velmi nestálý prvek, jsou velmi nestálé i jeho sloučeniny