Giacolettův model

Giacolettův model je náhradní schéma často používané pro analýzu chování bipolárních tranzistorů a polem řízených tranzistorů pro malé signály, které popsal v roce 1969 L.J. Giacoletto.[1] Pro nízkofrekvenční obvody je velmi přesný a přidáním vhodných mezielektrodových kapacit a dalších parazitních parametrů může být rozšířen pro vyšší frekvence.

Parametry bipolárních tranzistorů

Giacolettův model je linearizovaná aproximace dvojbranu, kterým se modeluje bipolární tranzistor. Nezávislými proměnnými modelu jsou

  • u be {\displaystyle u_{\text{be}}} – napětí malého signálu mezi bází a emitorem (napětí báze-emitor)
  • u ce {\displaystyle u_{\text{ce}}} – napětí kolektor-emitor

závislými proměnnými jsou

  • i b {\displaystyle i_{\text{b}}} – proud báze malého signálu
  • i c {\displaystyle i_{\text{c}}} – proud kolektoru.[2]

V článku je dodržována obyvyklá konvence, podle které se stejnosměrné veličiny označují velkými písmeneny a charakterizují chování v ustáleném stavu (statické hodnoty), zatímco střídavé veličiny se označují malými písmeneny udávající dynamické (okamžité) hodnoty. V české literatuře se napětí označuje symbolem U příp. u, v anglické (a na obrázcích v tomto článku) symbolem V příp. v.

Zjednodušený model

Obrázek 1: Zjednodušený nízkofrekvenční Giacolettův model bipolárního tranzistoru.

Obrázek 1 znázorňuje základní nízkofrekvenční Giacolettův model bipolárního tranzistoru. Používá tyto parametry:

  • Transkonduktance g m = i c u be | u ce = 0 {\displaystyle g_{\text{m}}=\left.{\frac {i_{\text{c}}}{u_{\text{be}}}}\right\vert _{u_{\text{ce}}=0}}
kterou lze v jednoduchém modelu vyjádřit vztahem g m = I C U T {\displaystyle g_{\text{m}}={\frac {I_{\text{C}}}{U_{\text{T}}}}} ,[3] kde:
  • I C {\displaystyle I_{\text{C}}\,} je klidový proud kolektoru
  • U T   =   k T e {\displaystyle U_{\text{T}}~=~{\frac {kT}{e}}} je tepelné napětí, spočítané z Boltzmannovy konstanty k {\displaystyle k} , náboje elektronu e {\displaystyle e} a teploty T {\displaystyle T} tranzistoru v kelvinech; při pokojové teplotě (22 °C, 295 K) je U T {\displaystyle U_{\text{T}}} 25 mV.
  • Vstupní odpor r π = u be i b | u ce = 0 = U T I B = β 0 g m {\displaystyle r_{\pi }=\left.{\frac {u_{\text{be}}}{i_{\text{b}}}}\right\vert _{u_{\text{ce}}=0}={\frac {U_{\text{T}}}{I_{\text{B}}}}={\frac {\beta _{0}}{g_{\text{m}}}}} , kde:
  • I B {\displaystyle I_{\text{B}}} je stejnosměrný proud báze.
  • β 0   =   I C I B {\displaystyle \beta _{0}~=~{\frac {I_{\text{C}}}{I_{\text{B}}}}\,} je stejnosměrný proudový zesilovací činitel (v modelu h-parametrů označovaný h21e nebo hfe). Závisí na typu tranzistoru, a lze jej nalézt v katalogovém listu.
  • Výstupní odpor r o   =   u ce i c | u be = 0   =   1 I C ( U A + U CE )     U A I C {\displaystyle r_{\text{o}}~=~\left.{\frac {u_{\text{ce}}}{i_{\text{c}}}}\right\vert _{u_{\text{be}}=0}~=~{\frac {1}{I_{\text{C}}}}\left(U_{\text{A}}\,+\,U_{\text{CE}}\right)~\approx ~{\frac {U_{\text{A}}}{I_{\text{C}}}}} způsobený Earlyho efektem ( U A {\displaystyle U_{\text{A}}} je Earlyho napětí).

Odvozené parametry

  • Výstupní konduktance gce je převrácená hodnota výstupního odporu ro:
    • g ce = 1 r o {\displaystyle g_{\text{ce}}={\frac {1}{r_{\text{o}}}}} .
  • Transresistance rm je převrácená hodnota transkonduktance:
    • r m = 1 g m {\displaystyle r_{\text{m}}={\frac {1}{g_{\text{m}}}}} .

Úplný model

Obrázek 2: Úplný Giacolettův model

Úplný model zavádí virtuální elektrodu B' tak, aby bylo možné samostatně reprezentovat odpor báze rbb (objemový odpor mezi bázovou elektrodou a aktivní oblastí báze pod emitorem) a rb'e (reprezentující proud báze potřebný pro vyrovnání rekombinace minoritních nosičů v oblasti báze). Ce je difuzní kapacita reprezentující zásobu minoritních nosičů v bázi. Pro reprezentaci Earlyho efektu a Millerova efektu jsou zavedeny zpětnovazební složky rb'c a Cc.[4]

Parametry tranzistoru MOS

Obrázek 3: Zjednodušený, nízkofrekvenční Giacolettův MOSFET model.

Na obrázku 3 je základní nízkofrekvenční Giacolettův model pro MOSFET. Model používá následující parametry:

  • Transkonduktance g m = i d u gs | u ds = 0 {\displaystyle g_{\text{m}}=\left.{\frac {i_{\text{d}}}{u_{\text{gs}}}}\right\vert _{u_{\text{ds}}=0}}
která je v Shichmanově–Hodgesově modelu vyčíslená pomocí proudu I D {\displaystyle I_{\text{D}}} elektrodou drain v pracovním bodě (anglicky Q-point):[5]
g m = 2 I D U GS U th {\displaystyle g_{\text{m}}={\frac {2I_{\text{D}}}{U_{\text{GS}}-U_{\text{th}}}}} ,
kde:
  • I D {\displaystyle I_{\text{D}}} je klidový proud elektrodou drain,
  • U th {\displaystyle U_{\text{th}}} je prahové napětí (napětí potřebné pro vytvoření vodivého kanálu mezi elektrodami source a drain) a
  • U GS {\displaystyle U_{\text{GS}}} je napětí mezi elektrodami hradlo a source.
Výraz ve jmenovateli U GS U th {\displaystyle U_{\text{GS}}-U_{\text{th}}} udává, o kolik je napětí mezi hradlem a elektrodou a source vyšší než prahové napětí, se anglicky obvykle nazývá overdrive voltage U ov {\displaystyle U_{\text{ov}}} , v anglické literatuře spíše V ov {\displaystyle V_{\text{ov}}} .
  • Výstupní odpor r o = u ds i d | u gs = 0 {\displaystyle r_{\text{o}}=\left.{\frac {u_{\text{ds}}}{i_{\text{d}}}}\right\vert _{u_{\text{gs}}=0}}
způsobený modulací délky kanálu spočítaný pomocí Shichmanova–Hodgesova modelu jako
r o = 1 I D ( 1 λ + U DS ) = 1 I D ( U E L + U DS ) U E L I D {\displaystyle {\begin{aligned}r_{\text{o}}&={\frac {1}{I_{\text{D}}}}\left({\frac {1}{\lambda }}+U_{\text{DS}}\right)\\&={\frac {1}{I_{\text{D}}}}\left(U_{E}L+U_{\text{DS}}\right)\approx {\frac {U_{E}L}{I_{\text{D}}}}\end{aligned}}}
použitím aproximace parametru λ modulace délky kanálu:[6]
λ = 1 U E L {\displaystyle \lambda ={\frac {1}{U_{E}L}}} .
Parametr UE je závislý na technologii (pro technologii 65 nm je asi 4 V/μm[7]) a L je délka kanálu source-drain.
  • Konduktance elektrody drain je převrácenou hodnotou výstupního odporu:
g ds = 1 r o {\displaystyle g_{\text{ds}}={\frac {1}{r_{\text{o}}}}} .

Odkazy

Poznámky

  1. Giacoletto 1969.
  2. Jaeger a Blalock 2004, Section 13.5, především Eqs. 13.19.
  3. Jaeger a Blalock 2004, Eq. 5.45 str. 242 a Eq. 13.25 str. 682.
  4. Cheruku a Krishna 2008.
  5. Jaeger a Blalock 2004, Eq. 4.20 str. 155 a Eq. 13.74 str. 702.
  6. Sansen 2006, §0124, str. 13.
  7. Sansen 2006.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hybrid-pi model na anglické Wikipedii.

  • CHERUKU, Dhaarma Raj; KRISHNA, Battula Tirumala, 2008. Electronic Devices And Circuits. India: Pearson Education. ISBN 8131700984. 
  • GIACOLETTO, L.J., 1969. Diode and transistor equivalent circuits for transient operation. IEEE Journal of Solid-State Circuits. Roč. 4, čís. 2. Dostupné online. 
  • JAEGER, R.C.; BLALOCK, T.N., 2004. Microelectronic Circuit Design. 2. vyd. New York: McGraw-Hill. Dostupné online. ISBN 978-0-07-232099-2. 
  • SANSEN, W. M. C., 2006. Analog Design Essentials. Dordrecht: Springer. Dostupné online. ISBN 978-0-387-25746-4. 

Související články