Osvaldo Golijov

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Osvaldo Golijov
Narození	5. prosince 1960 (63 let) La Plata
Alma mater	Pensylvánská univerzita
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog a hudebník
Manžel(ka)	Neri Oxman
Ocenění	Stoeger Prize (1996) Vilčekova cena (2008) MacArthurova cena Cena Grammy Guggenheimovo stipendium
Webová stránka	osvaldogolijov.com
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Osvaldo Golijov (* 5. prosince 1960 La Plata) je argentinsko-izraelský skladatel současné klasické hudby.

Osvaldo Golijov se narodil v židovské rodině. Vyrůstal v La Platě v Argentině. Jeho rodina se do Argentiny přistěhovala ve 20. letech 20. století. Golijova matka, učitelka klavíru, byla rumunského původu. Otec pocházel z Ukrajiny a byl lékař.

Již v mládí se projevil jeho zájem o hudbu, obzvláště o komorní klasickou hudbu, židovskou liturgii a klezmer. Studoval hru na klavír na laplatské konzervatoři a kompozici u Gerarda Gandiniho.

Roku 1983 se přestěhoval do Izraele. Společně s Markem Kopytmanem studoval v jeruzalémské Rubinově akademii, kde se začal zajímat o míšení různých hudebních tradic. Roku 1985 se oženil se Silvií Golijovovou a rok nato se přestěhoval do Spojených států. Tam získal doktorát na Pensylvánské univerzitě po studiích u amerického skladatele George Crumba.

Na začátku 90. let započal svou spolupráci s dvěma hudebními tělesy: Kronos Quartetem a Kvartetem sv. Vavřince. Album Yiddishbuk vydané v roce 2002 na počest desetileté spolupráce Golijova s Kvartetem svatého Vavřince bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii komorní hudba.

Ve spolupráci s Kronos Quartetem byly vydány tři nahrávky: The Dreams a Prayes of Isaac the Blind se slavným klezmerovým klarinetistou Davidem Krakauerem, Caravan a Nuevo. Kvarteto šířilo Golijovovu hudbu také prostřednictvím spolupráce s různými dalšími interprety, např. s rumunskou cikánskou kapelou Taraf de Haïdouks, mexickou rockovou skupinou Café Tacuba, Zakirem Hussainem a legendárním argentinským skladatelem, kytaristou a producentem Gustavem Santaolallou, se kterým Golijov průběžně spolupracoval na mnoha rozmanitých projektech.

Sopranistka Dawn Upshawová inspirovala Golijova ke kompozici Three Songs for Soprano and Orchestra, opery Ainamadar, cyklu Ayre a dalších populárních písní a skladeb.

Bouřlivý ohlas měla premiéra La Pasión según San Marcos roku 2000. Golijovova verze Markových pašijí se hrála na Festivalu evropské hudby u příležitosti 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha. Speciálně pro tuto skladbu Golijov angažoval perkusionistu Mikaela Ringguista pod taktovkou Maríi Guinandové. Nahrávka vydaná pod značkou Hänssler Classic obdržela cenu Grammy a nominaci na Latin Grammy roku 2002.

Pro premiéru Ayre založil Golijov další hvězdné uskupení: The Andalucian Dogs. Se zpěvačkou Dawn Upshawou měla opera premiéru v Zankelově síni v Carnegie Hall a nahrávka této skladby, vydaná společností Deutsche Grammophon, byla roku 2005 nominována na Grammy.

O rok později vydala stejná společnost Ainamadar, opět s Upshawovou, která zpívala roli Margarity Xirgu. Dalšími sólisty byli Kelly O'Connor jako Federico García Lorca a Jessica Riveraová jako Nuría, Atlantský symfonický orchestr a sbor řídil Robert Spano, který s Golijovem úzce spolupracoval již celé desetiletí. Nahrávka obdržela dvě ocenění Grammy, za nejlepší operní nahrávku a nejlepší soudobou skladbu.

Golijov obdržel velké množství zakázek od vedoucích hudebních uskupení a institucí v USA i Evropě. Úzce spolupracuje s dirigentem Miguelem Harth-Bedoyou a Alan Gilbert, zpěvačkami Lucianou Souzaovou, Alexandrou Montanovou a Biellou da Costa, violoncelisty Yo-Yo Ma, Mayou Beiserovou, Alisou Weilersteinovou a Mattem Haimovitzem, Kayhanem Kalhorem, bubeníkem Jameyem Haddadem a mnoha dalšími. Spolupracuje s hudebními tělesy jako Atlantský symfonický orchestr, Bostonský symfonický orchestr nebo Chicagský symfonický orchestr. Jeho hudba se hraje na mnoha festivalech. V lednu 2006 Lincolnovo centrum uspořádalo vyprodaný festival s názvem The Passion of Osvaldo Golijov, kde jeho práci předvedlo mnoho umělců, hrála se jeho komorní hudba, tango a klezmer. Londýnský Barbican Centre Golijovově hudbě věnoval dva večery na počátku roku 2006 a Atlantský symfonický orchestr hraje jeho hudbu po celou sezónu.

V roce 2007 komponoval koncert pro violoncello a orchestr názvem Azul pro Yo-Yo Ma a Bostonský symfonický orchestr, hudbu k filmu Francise Forda Coppoly Mládí bez mládí a skladbě Rose of the Winds pro Chicagský symfonický orchestr.

• Oceana (1996), 27 minut, text Pablo Neruda
• La Pasión San Marcos (2000), 87 minut; americká premiéra roku 2001 v bostonské Symphony Hall se zpěvačkou Lucianou Souzaovou

• Ainamadar (2003), 80 minut; světová premiéra 10. srpna 2003 na Tanglewoodském festivalu soudobé hudby pod taktovkou Miguela Harth-Bedoyi

• Muž, který plakal (2000)
• Temnota (2002)
• Mládí bez mládí (2007)

• Omaramor (1991), 8 minut – sólo pro violoncello; světová premiéra v Painted Bride Centru ve Philadelphii 11. listopadu 1991 s čelistou Michalem Schmidtem
• Levante (2004), 4:40 minut – sólo pro klavír; světová premiéra v Jordan Hall v Bostonu s pianistkou Veronicou Jochumovou

• Ballad of the Drowned Solitude (1989), 12 minut; světová premiéra v Barbican Centre v Londýně s Londýnskou sinfoniettou, dirigent Oliver Knussen
• Yiddish Ruakh (1990), 12 minut; premiéra v Tanglewood Music Center 1990
• Yiddishbbuk (1992), 14 minut; premiéra na Tanglewoodském hudebním festivalu 27. července 1992 s Kvartetem sv. Vavřince
• Third World (1993), 10 minut; skladba pro dva klavíry
• The Dreams and Prayers of Isaac the Blind (1994), 33 minut; světová premiéra na Šlesvicko-holštýnském hudebním festivalu konaném 10.–11. srpna 1994 s klarinetistou Giorou Feidmanem a Clevelandským kvartetem
• K'vakarat (1994), 8 minut; premiéra ve Wexner Center for the Arts v Columbusu 27. ledna 1994
• November (1994), 25 minut; skladba pro dva klavíry s taneční produkcí, premiéra na Mnichovském bienále
• Last Round (1996), 14 minut; premiéra v Adrian Boult Hall v Birminghamu 25. října 1996 s Birminghamskou skupinou soudobé hudby pod taktovkou Stefana Asburyho
• Fish Tail (1998), 10 minut; premiéra v Santa Fe v létě 1998 s Davidem Leisterem na kytaru a Eugenií Zukermanovou na flétnu
• Din (1998), 7 minut; premiéra na Festivalu komorní hudby Spoleto v Charlestonu s Kvartetem sv. Vavřince, pianistou Stevenem Prutsmanem, Osvaldem Golijovem a Toddem Palmerem na zvonky
• Rocketekya (1998), 8 minut; premiéra v Merkin Hall v New Yorku 18. listopadu 1998, skladba pro klezmerový klarinet (David Krakauer), housle a violu
• Doina (1999), 4:30 minut; světová premiéra s Kronos Quartetem
• Mariel (1999), 8 minut; skladba pro violoncello a xylofon, při premiéře v newyorské Merkin Hall s Mayou Beiserovou a Stevem Schickem
• Lullaby and Doina (2001), 7:30 minut; premiéra v Jordan Hall Center v Bostonu, duben 2001, s Bostonskými komorními symfoniky
• K'in Sventa Ch'ul Me'tik Kwadalupe (2002), 6 minut; světová premiéra v Hancherově auditoriu v Iowě 2. března 2002 s Kronos Quartetem
• Tenebrae (2002), 12 minut; dvě verze skladby. Premiéra v Dock Theateru 1. června 2002
• Tekyah (2004), 5 minut; světová premiéra v televizním vysílání pro země EU 27. ledna 2005, skladba pro klarinet (Krakauer), 3 trubky a 2 pozouny

• Ballad of the Drowned Solitude (1989), 12 minut; premiéra v londýnském Barbican Centre s Londýnskou sinfoniettou a Oliverem Knussenem
• There is Wind and There are Ashes in the Wind (1991), 11 minut; skladba pro klarinet a klavír
• Av Horachamin (1994), 12 minut; premiéra s Kronos Quartetem a Mikhailem Alexandrovichem
• K'vakarat (1994), 8 minut; premiéra ve Wexner Center for the Arts v Columbusu 27. ledna 1994 s Kronos Quartetem
• How slow the wind (2001), 8 minut; světová premiéra s Dawn Upshawovou a Minnesotským orchestrem pod vedením Alana Gilberta
• Lúa Descolorida (2002), 6 minut; skladba má dvě verze pro soprán a klavír a pro soprán a smyčcový kvartet. Při premiéře v březnu 2002 v Minneapolis účinkovali Dawn Upshawová a Minnesotský orchestr pod vedením dirigenta Alana Gilberta
• Luce (2001), 8:30 minut; skladba pro dva klavíry a soprán či dva klavíry a baryton
• Tenebrae (2002), 12 minut; verze pro soprán, klarinet a smyčcový kvartet nebo jen pro smyčcový kvartet. Světová premiéra se zpěvačkou Courteney Budovou, Toddem Palmerem a Kvartetem sv. Vavřince
• Ayre (2004), 40 minut; světová premiéra v Zankel Hall v New Yorku 31. března 2004 se zpěvačkou Dawn Upshawovou a The Andalucian Dogs

• Cronicas (1990), 16 minut; premiéra na Dnech světové hudby v Norsku roku 1990. Skladba pro 22 smyčcových nástrojů
• Death of the Angels (1996), 6:40 minut, Last Round (1996), 14 minut; premiéra v Adrian Boult Hall 25. října 1996. Skladby pro smyčcový orchestr
• Night the Flying Horses (2002), 8 minut; premiéra v Minnesotě s Dawn Upshaw, minnesots. orchestrem a dirigentem Alanem Gilbertem

• Amor Americano (1991), 25 minut; premiéra v listopadu v Painted Bride Arts Center ve Philadelphii s dvěma smyčcovými soubory pod taktovkou Miquela Harth-Bedoyi
• The Dream and Prayers (1994), 33 minut; světová premiéra na Šlesvicko-Holštejnském hudebním festivalu r. 1994 se zpěvačkou Giorou Feidman a clevelandským kvartetem
• How Slow the Wind (2002), 8 minut, Lúa Descolorida (2002), 6 minut, Night of the Flying Horses (2002), 8 minut, Three songs for Soprano and Orchestra (2002), 23 minut; premiéra skladeb proběhla v březnu 2002 v Minneapolis s Dawn Upshaw, minnesots. orchestrem pod vedením Alana Gilberta
• Three Arias From St. Mark Passion (2000), 16 minut; světová premiéra Green Umbrella Concert Series v Los Angeles roku 2001 se zpěvačkami L. Souzou, J. Riverou a losangeleským filharmonickým orchestrem
• Rumba Mariana (2003-Ainamadar), 8 minut; skladba má dvě verze pro soprán a piáno. Premiéra proběhla s Dawn Upshaw a Atlantským symfonickým orchestrem pod vedením Roberta Spana

• Mounes (1989), 16 minut; při premiéře roku 1989 řídila univerzitní absolventský sbor Silvia Golijovová.
• Cantata de los Inocentes (1990), 30 minut; premiéra ve Filadelfii s Mendelssohnovým sborem a dirigentem Alanem Harlerem
• Coral del Arrecife (1996-Oceana), 8 minut; premiéra 27. června 1996 na Oregonském bachovském festivalu, sbor řídila Maria Guinandová
• Demos Gracias (2000), 5 minut; skladba pro sbor a dva bubeníky

• Ainamadar (000642902), Deutsche Grammophon
• Oceana (000906902), Deutsche Grammophon
• Ayre (000478209), Deutsche Grammophon
• La Passión según San Marcos (98404), Hanssler Classic
• Yiddishbbuk (573562), EMI
• The Dreams and Prayers of Isaac the Blind (79444), Nonesuch
• Nuevo. Kronos Quartet (79649), Nonesuch
• Holocaust. A Music Memorial Film from Auschwitz, BBC
• Kronos Caravan (79490), Nonesuch
• The Man Who Cried (soundtrack, SK61870), Sony Classical
• Voices of Light. Dawn Upshaw (79812), Nonesuch
• Night Prayers. Kronos Quartet (79346), Nonesuch
• World to Come. Maya Beiser (B0000CABC4), Koch Int'l Classics
• Goulash. Matt Haimovitz, Oxingale
• Anthem. Matt Haimovitz (1238), Oxingale
• Klezmer Concertos and Encores (B000C508L), Naxos

• Oficiální stránky
• Gojilov na webu Collage New Music Archivováno 19. 2. 2006 na Wayback Machine.
• Meet the Composer: Osvaldo Gojilov na webu WGBH Forum. Archivováno 14. 12. 2007 na Wayback Machine.
• Gojilov na webu hudebního oddělení akademie Holly Cross Archivováno 18. 3. 2007 na Wayback Machine.