Oxid uraničitý
Oxid uraničitý | |
---|---|
Vzhled | |
Obecné | |
Systematický název | Oxid uraničitý |
Anglický název | Uranium dioxide |
Německý název | Uran(IV)-oxid |
Sumární vzorec | UO2 |
Vzhled | hnědočerná práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1344-57-6 |
PubChem | 10916 |
Číslo RTECS | YR4705000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 270,028 g/mol |
Teplota tání | 2 865 °C |
Hustota | 10,95 g/cm3 |
Tvrdost | 6 |
Součinitel tepelné vodivosti | 9,80 Wm−1K−1 (100 °C) |
Měrná magnetická susceptibilita | 109,83×10−6 cm3g−1 |
Měrný elektrický odpor | 380 Ώm (100 °C) 5 Ώm (500 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová plošně centrovaná |
Hrana krystalové mřížky | a=546,8 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 085 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 77,03 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 032 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,235 5 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
GHS06 GHS08 GHS09 Nebezpečí[1] | |
R-věty | R26/28, R33, R51/53 |
S-věty | (S1/2), S20/21, S45, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid uraničitý neboli smolinec, (UO2) je chemická sloučenina kyslíku s uranem, který v něm má oxidační číslo IV. Peletky z této látky (viz obrázek) se využívají jako palivo v reaktorech jaderných elektráren.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Uranium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ENERGIE, Svět. Palivo - Elektrárny - Svět energie.cz. www.svetenergie.cz [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid uraničitý na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. | |
---|---|
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2) | |
viz též Trioxid uhlíku (CO3) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5) |
Portály: Chemie