Václav Martínek

Václav Martínek
Narození	12. září 1903 Domanín; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. února 1948 (ve věku 44 let) Litvínovice; Československo Československo
Příčina úmrtí	sebevražda zastřelením
Vzdělání	maturita na gymnáziu; vojenská škola
Alma mater	Vojenská akademie v Hranicích na Moravě
Povolání	důstojník (voják z povolání)
Zaměstnavatel	československá armáda
Titul	podplukovník
Příbuzní	bratr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Martínek (12. září 1903 Domanín – 29. února 1948 Litvínovice) byl československý voják působící za druhé světové války u letectva v zahraničním odboji, který kvůli poválečné perzekuci ze strany komunistického režimu spáchal sebevraždu.

V letech 1915 až 1923 navštěvoval gymnázium v Třeboni, poté studoval dva roky Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Následně působil jako důstojník dělostřelectva, a to v Rokycanech, Kroměříži, Bratislavě a od roku 1932 v Josefově. Roku 1938 byl povýšen na štábního kapitána a stal se velitelem baterie.^[1]

Po vzniku protektorátu mu byla nařízena nucená dovolená, během níž se zapojil v Jaroměři do odboje, pravděpodobně ve skupině související s ilegální vojenskou odbojovou organizací Obrana národa.^[1]

Dne 16. prosince 1939 překročil v Beskydech hranici na Slovensko a přes Užhorod se dostal do Budapešti, kde byl odmítnut na francouzském konzulátu. Proto pokračoval do Bělehradu a tam se spojil s dalšími československými dobrovolníky. S nimi putoval přes Řecko, Turecko a Sýrii do Bejrútu, odkud se přeplavil do Francie. Tam se 26. ledna 1940 přihlásil u československé zahraniční armády. Byl zařazen mezi dělostřelce, bojů ve Francii se ale nezúčastnil a byl evakuován do Anglie, kam se dostal 7. července 1940.^[1]

V Anglii Martínek pokračoval v československé zahraniční armádě u dělostřelců, v únoru 1942 však přešel k letectvu a po specializovaném kurzu^[2] se stal velitelem letištní obrany u 311. čs. bombardovací perutě RAF^[3]. Od července 1943 působil na inspektorátu československého letectva, v březnu 1945 byl povýšen do hodnosti podplukovníka.^[1]

Do Československa se vrátil po druhé světoví válce 16. srpna 1945. Pracoval na velitelství letectva na ministerstvu národní obrany v Praze, v březnu 1947 byl přeložen na velitelství letectva v Českých Budějovicích.^[1]

Osudným se mu staly výroky zaměřené proti tehdejší vládnoucí vrstvě, které pronesl 17. října 1947 v důstojnické jídelně. V době komunistického puče na něj bylo s odkazem na tyto výroky podáno již 25. února 1948 trestní oznámení a o den později (26. února 1948) bylo rozhodnuto, že bude postaven mimo službu. To se stalo o dva dny později (28. února 1948). Den nato, 29. února 1948, se Martínek na hrázi Prostředního litvínovického rybníka zastřelil vlastní služební pistolí. V dopise na rozloučenou, který adresoval svému bratrovi, označil za důvody sebevraždy události posledních dní a svoji perzekuci.^[1]

Na hrázi Prostředního litvínovického rybníka, nacházejícího se mezi Litvínovicemi a Šindlovými Dvory, je umístěna informační cedule. Prostor slouží také jako pietní místo.

• 
  Insignie 311. čs. bombardovací perutě RAF, u níž za druhé světové války sloužil
• 
  Prostřední litvínovický rybník, na jehož hrázi ukončil svůj život (při velkém přiblížení je na hrázi patrná informační tabule)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Martínek na Wikimedia Commons