Ján Lichner
Ján Lichner | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1939 | |
Ministr pošt a železnic autonomní slovenské vlády | |
Ve funkci: 7. října 1938 – 1. prosince 1938 | |
Státní ministr exilové vlády ČSR | |
Ve funkci: 27. října 1941 – 12. listopadu 1942 | |
Ministr zemědělství a veřejných prací exilové vlády ČSR | |
Ve funkci: 12. listopadu 1942 – 5. dubna 1945 | |
Nástupce | Július Ďuriš |
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1945 – 1948 | |
Státní tajemník Ministerstva zahraničního obchodu | |
Ve funkci: 5. dubna 1945 – 2. července 1946 | |
Státní tajemník Ministerstva národní obrany | |
Ve funkci: 2. července 1946 – 20. února 1948 | |
Poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | agrární strana HSĽS-SSNJ DS |
Narození | 14. února 1897 nebo 17. února 1897 Veľký Čepčín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 16. října 1979 (ve věku 82 let) Martin Československo Československo |
Choť | Izabela Lichnerová |
Alma mater | Univerzita Komenského |
Profese | bankéř a politik |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy in memoriam (1992) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ján Lichner (14. února 1897 Veľký Čepčín[1][2] – 16. října 1979 Martin[1][2]) byl slovenský a československý politik a ministr vlád Československa a autonomní slovenské vlády, meziválečný poslanec Národního shromáždění ČSR za agrární stranu, po válce poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po komunistickém puči v roce 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a strávil deset let ve vězení.
Život
Mládí a meziválečná politická činnost
V době první světové války jako rakousko-uherský voják přeběhl na ruskou stranu a připojil se k československým legiím v Rusku. Po návratu do vlasti vystudoval právnickou fakultu Univerzitu Komenského v Bratislavě.[2]
Byl členem agrární strany, za kterou byl v letech 1935–1939 poslancem v Národním shromáždění. V roce 1937 ho předák slovenských agrárníků Milan Hodža pověřil zpracováním návrhu na decentralizaci státní správy o posílení kompetencí zemských zastupitelstev. Mělo jít o agrárnickou odpověď na rostoucí autonomistickou agitaci na Slovensku a zároveň o předstupeň možného zahrnutí autonomistických ľudáků do vládní koalice. Koncepce byla pak upřesňována v roce 1938, ale nakonec nebyla realizována v důsledku Mnichova a následného vývoje na Slovensku, v němž iniciativu převzali ľudáci.[3]
Po Mnichovu se Lichner v říjnu 1938 podílel za agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[4] V poslanecké sněmovně setrval do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudova strana - Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany.[2][5]
Od října do prosince 1938 krátce působil jako ministr pošt a železnic v slovenské autonomní vládě (první vláda Jozefa Tisa). V posledních týdnech druhé republiky ale podporoval mocenský zásah centrální vlády proti stále více se k nacistickému Německu klonící autonomní slovenské vládě (tzv. Homolův puč).[6]
Exilovým politikem za druhé světové války
V letech 1939–1940 byl ředitelem Slovenské všeobecné banky. Patřil k organizátorům občanského protifašistického odboje na Slovensku. V roce 1940 odešel do exilu ve Velké Británii, kde se stal členem Státní rady československé. Zároveň působil v letech 1941–1942 jako státní ministr v první exilové vládě Jana Šrámka a v letech 1942–1945 jako ministr zemědělství a veřejných prací v druhé exilové vládě Jana Šrámka v Londýně.[2][7] V rámci exilu se již v roce 1941 přimlouval za změnu česko-slovenských vztahů a nebyl stoupencem návratu k předmnichovské koncepci československého národa.[8]
Poválečná politická činnost v Demokratické straně
V letech 1945–1948 byl členem vedení Demokratické strany. Na sjezdu strany v dubnu 1945 byl zvolen jejím místopředsedou.[9] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně setrval do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[10][11] V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen rovněž za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[12]
Zastával i vládní pozice, byť ne na ministerské úrovni. V letech 1945–1946 působil jako státní tajemník na ministerstvu zahraničního obchodu a v letech 1946–1948 v první vládě Klementa Gottwalda jako státní tajemník na ministerstvu národní obrany.[2][13][14]
Během únorového převratu 1948 podal dne 20. února spolu s dalšími demokratickými ministry demisi.[15] Poté, co v mocenské konfrontaci zvítězila Komunistická strana Československa, byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody coby satelitní formaci závislou na KSČ. Lichner patřil mezi skupinu funkcionářů Demokratické strany, kteří neodešli do emigrace, ale zůstali v Československu a byli v následujícím období pronásledováni.[16]
Politickým vězněm komunistického režimu
V roce 1950 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 17 let vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a v roce 1968 rehabilitován.[2][17]
V roce 1992 obdržel in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.[18] Byl mu rovněž udělen Řád Slovenského národního povstání.[2]
Vyznamenání
- Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939 [19], 1939 (Slovenský štát)
- Medaile Za hrdinství [20], II. stupeň, 1942 (Slovenský štát)
- Pamätný odznak Za ťaženie proti ZSSR [21], I. třída, 1943 (Slovenský štát)
- Československý válečný kříž 1939, 1944
- Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem (SSSR), 1944
- Československý válečný kříž 1939, udělen podruhé 1945
- Řád Slovenského národního povstání, I. třída
- Řád rudé hvězdy
- Odznak Československého partyzána [22]
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka, III. třída, 1992
Odkazy
Reference
- ↑ a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-28]. S. 352. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e f g h Lichner, Ján, 1897-1979 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 141–142.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 176.
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 672.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 252.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1193.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
- ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 24, 58. Dále jen Osudové únorové dny.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 365.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1319, 1346.
- ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 275.
- ↑ http://old.hrad.cz/kpr/rady/rtgm_lide_01.html
- ↑ Válka.cz, Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939
- ↑ Válka.cz, Medaile Za hrdinstvo
- ↑ Válka.cz, Pamätný odznak Za ťaženie proti ZSSR
- ↑ Válka.cz, Odznak Československého partyzána
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 275.
Externí odkazy
- Ján Lichner v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Válka.cz, brigádní generál Ján Viliam Lichner
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 4. dubna 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 6. listopadu 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
První vláda Klementa Gottwalda | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 2. července 1946 | Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948. |
Ministři veřejných prací Československa | |
---|---|
Ministři veřejných prací první Československé republiky (1918–1938) | František Staněk • Antonín Hampl • Bohuslav Vrbenský • František Kovářík • Alois Tučný • Antonín Srba • Rudolf Mlčoch • Václav Roubík • Franz Spina • Jan Dostálek • Ludwig Czech • Jan Dostálek • František Nosál |
Ministři veřejných prací druhé Československé republiky (1938–1939) | |
Ministři veřejných prací exilové vlády Československé republiky (1942–1945) | Ján Lichner |
Ministři zemědělství Československa | |
---|---|
Ministři zemědělství první československé republiky (1918–1938) | |
Ministři zemědělství druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři zemědělství exilových vlád Československa (1942–1945) | Ján Lichner |
Ministři zemědělství poválečného Československa (1945–1968) | Július Ďuriš • Josef Nepomucký • Jindřich Uher • Marek Smida • Vratislav Krutina • Michal Bakuľa • Lubomír Štrougal • Vratislav Krutina • Jiří Burian • Karel Mestek • Josef Borůvka |
Federální ministři zemědělství Československa (1969–1990) | Koloman Boďa • Bohuslav Večeřa • Josef Nágr • Miroslav Toman • Jaromír Algayer • Oldřich Burský • Rudolf Kutnar |