Supermarine Spiteful
Supermarine Spiteful | |
---|---|
Supermarine Spiteful F.XIV (RB517) | |
Určení | stíhací letoun |
Výrobce | Supermarine |
Šéfkonstruktér | Joe Smith |
První let | 30. června 1944 |
Uživatel | Royal Air Force |
Vyrobeno kusů | 22 |
Vyvinuto z typu | Spitfire F.XIV |
Varianty | Supermarine Seafang |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Supermarine Spiteful byl britský stíhací letoun vyvinutý na konci druhé světové války; byl odvozen od Spitfiru Mk. XIV. Modelové označení původního Supermarine Spitfire bylo přeneseno i na první model Spiteful, takže byl označen Mk. XIV. Původně byl stroj objednán v počtu 150 kusů, ale v nastupující éře proudových letounů byl Spiteful zařazen do výzbroje pouze v menších počtech.
Vývoj
V roce 1942 dospěli vývojáři firmy Supermarine k závěru, že aerodynamické vlastnosti křídla, použitého na Supermarine Spitfire, jsou limitujícím faktorem pro dosažení vyšších rychlostí. Pod specifikací číslo 470 definovali požadavky na nový typ křídla s laminárním profilem, které se podobalo křídlu legendární stíhačky P-51 Mustang. Výhodou laminárního profilu křídla bylo i zachování ovladatelnosti křidélek ve vysokých rychlostech. Na návrh vrchního konstruktéra firmy Supermarine, Joa Smithe, bylo křídlo použito i při vývoji proudové stíhačky Supermarine Attacker.
Dalším zlepšením Supermarine Spiteful bylo použití podvozku s větším rozchodem kol. Původní typ Spitfire trpěl stejně jako německý Messerschmitt Bf 109 špatnou stabilitou na neupravených přistávacích plochách.
Pro urychlení vývoje byl použit trup s ocasními plochami ze Spitfiru Mk. XIV (NN660), který byl s novým křídlem zalétán jako předprototyp Spitefulu dne 30. června 1944, pilotován Jeffreyem K. Quillem. Tento letoun byl ztracen i s pilotem F. Furlongem při havárii již 13. září. Druhý prototyp, zcela nové konstrukce trupu a s polokapkovitým překrytem kabiny zalétal J. K. Quill 8. ledna 1945 a krátce poté létal i třetí předsériový kus (NN667) s modifikovanými křidélky, zvětšenou svislou ocasní plochou a s posunutým lapačem vzduchu ke kompresoru až pod vrtulový kužel.
Na přelomu let 1944-45 se již pracovalo na ověřovací sérii letounů Supermarine Spiteful Mk.XIV, z nichž první (RB515) poprvé vzlétl 2. dubna 1945. Stroj poháněl motor Griffon 65 o výkonu 1 509 kW a jeho výzbroj tvořila čtveřice kanónů Hispano ráže 20 mm, uložených po dvou v každé polovině křídla.
Následovalo 16 exemplářů (RB516 až RB531) s pohonnou jednotkou Griffon 69 o výkonu 1 748 kW, z nichž RAF k letovým testům převzalo jen 8, ostatní postupně bez zalétání skončily na šrotišti.
Během vývoje palubní verze Supermarine Seafang byly v roce 1946 postaveny prototypy Supermarine Spiteful Mk.XV a Spiteful Mk.XVI, z nichž druhý byl poháněn motorem Griffon 101 o výkonu 1 781 kW s protiběžnými vrtulemi. V roce 1947 dosáhl ve výšce 8700 m vodorovné rychlosti 795 km/h jako nejrychlejší britské vrtulové letadlo s pístovým motorem vůbec.
Varianty
- Spiteful F Mk 14 - 19 kusů (z toho 2 prototypy)
- Motor: Griffon 69 o výkonu 1771 kW (2408 k)
- Hmotnost prázdného letounu: 3 331 kg
- Vzletová hmotnost: 4 513 kg
- Maximální rychlost: 777 km/h
- Spiteful F Mk 15 - postaven jeden exemplář přestavbou z F Mk 14 (RB520) , přestavěn na prototyp Seafang
- Motor: Griffon 89 o výkonu 1752 kW (2382 k)
- Vzletová hmotnost: 4 627 kg
- Maximální rychlost: 766 km/h
- Spiteful F Mk 16 - vznikly dva exempláře přestavbou z F Mk 14 (RB516 a RB518)
- Motor: Griffon 101 o výkonu 1805 kW (2454 k)
- Vzletová hmotnost: 4 513 kg
- Maximální rychlost: 795 km/h ve výšce 8687 m, 656 km/h na hladině moře[1]
- Seafang F.Mk 31 - 8 kusů
- Motor: Griffon 61
- Seafang F.Mk 32 - 10 kusů
Uživatelé
Spojené království Spojené království
Operační nasazení
Spiteful byl původně objednán do výroby jako Spiteful Mk. XIV (který neměl předchozí verze, číslování bylo přeneseno z původní konverze Spitfire Mk. XIV) v počtu 150 letadel. Nicméně s příchodem tryskového pohonu bylo jasné, že výkonné stíhačky budou již jen proudové, a tak byla objednávka později, po postavení několika kusů Spiteful, zrušena. V té době však panovala určitá nejistota ohledně toho, zda proudový letoun bude schopen operovat z letadlové lodě, a tak bylo rozhodnuto o vytvoření námořní verze Spiteful podle specifikace N.5 / 45[2], následně označovaná jako Seafang.
Seafang představil skládací konce křídel, přistávací hák typu "sting" a motor Griffon 89 nebo 90, plněný z prodlouženého sání karburátoru vzduchu a pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol. První z postavených byl předělaný Spiteful Mk.XV (RB520), ale s úspěšným provozem de Havilland Sea Vampire z lodi HMS Ocean v roce 1945 potřeba Seafangu zmizela.
S koncem druhé světové války, Supermarine vstoupil do jednání se Société nationale de constructions aéronautiques du Nord (SNCAN) o licenční výrobě Spiteful ve Francii, ale opět zavedení proudových stíhaček zastínilo stíhačky s pístovými motory a rozhovory nevedly k ničemu.
Specifikace (Spiteful F Mk 14)
Technické údaje
- Posádka: 1
- Rozpětí : 10,67 m
- Délka: 10,03 m
- Výška (na zemi): 4,09 m
- Nosná plocha: 19,5 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3 331 kg
- Vzletová hmotnost: 4 523 kg
- Pohonná jednotka: Rolls-Royce Griffon 69 o výkonu 1771 kW (2408 k)
Výkony
- Maximální rychlost: 778 km/h ve výšce 6 400 m
- Dostup: 12 800 m
- Stoupavost: 24,8 m/s
- Dolet: 908 km
Výzbroj
- 4 × kanón Hispano Mk V ráže 20 mm
- 8-12 × 76mm raket
- 2 × puma 450 kg (1 000 lb)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Spiteful na anglické Wikipedii.
Literatura
- BALOUS, Miroslav. Supermarine Spiteful. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 14, s. 50.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Supermarine Spiteful na Wikimedia Commons
- Supermarine Spiteful F Mk.XIV
- (anglicky) http://www.aviastar.org/air/england/supermarine_spiteful.php
- (anglicky) Kamufláže letounu Supermarine Spiteful a Seafang Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
Vojenská letadla Britského společenství národů druhé světové války | |
---|---|
Stíhací letouny | |
Bombardovací a torpédové letouny | |
Transportní letouny a kluzáky | |
Průzkumná a spojovací letadla | |
Cvičná letadla | |
Experimentální letadla a prototypy | Airspeed Cambridge • A.W.23 • Avro Lancastrian • Avro Lincoln • Baynes Bat • Blackburn B-20 • Bristol Brigand • CAC CA-15 • CAC Woomera • de Havilland Hornet • de Havilland Vampire • Fairey Spearfish • Gloster E.28/39 • Gloster F.9/37 • Hafner Rotabuggy • Hafner Rotachute • Hawker Sea Fury • Hawker Tornado • Hindustan Aircraft G-1 • Martin-Baker M.B.3 • Martin-Baker M.B.5 • Miles M.20 • Supermarine Spiteful • Vickers Windsor • Westland Welkin |
Britská vojenská letadla po roce 1945 | |
---|---|
Stíhací letouny | |
Bombardéry | |
Hlídkové letouny | |
Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj | Comet • Gannet AEW.3 • Varsity |
Bitevní letouny | |
Dopravní a transportní letouny | |
Cvičná letadla | Athena • Balliol • Bulldog • Dominie • Firefly • Gnat • Hawk • Chipmunk* • Jet Provost • Jetstream T.1/2 • Jetstream T.3 • Prefect • Prentice • Provost • Sedbergh • Strikemaster • Tucano* |
Vrtulníky | |
Bezpilotní letadla | Midge* • Phoenix • Watchkeeper WK450* • Zephyr* |
Experimentální letadla a prototypy | Blackburn B-54 • Bristol Type 188 • Cierva W.9 • Delta 2 • E.1/44 • Firecrest • Mantis • Midge • P.1127 • Saunders-Roe SR.A/1 • Sperrin • Supermarine 545 • Supermarine Seagull • TSR.2 |
Poznámky * – Mezinárodní projekt nebo licence. |